Český film Příběh kmotra… Děj filmu začíná vyprávěním policisty Čestmíra (Lukáš Vaculík), toto vyprávění nás zavádí do socialistického Československa roku 1987. Tehdy to byla doba vekslování a ždímání socialismu. Kšeftovalo se úplně se vším: měnami, starožitnostmi, elektronikou, značkovým oblečením… Tito veksláci se stali součástí polistopadové éry. Využili dobu i možnosti, které se nabízely. Film naznačuje, že už se ve velkém upláceli politici, kteří byli členy Občanského fóra. To se později štěpilo na různé strany a politická hnutí. Hrdiny doby se stali lidé, kteří přišli s kupónovou privatizací. Tato nezdravá mánie zajistila obrovskou podporu tehdejším mocným. Lidé jak stádo ovcí šlo si vyzvednout (koupit) za 1 000 korun Kupónovou knížku. Za body na ní šly získat akcie privatizovaných společností, anebo tyto body bylo možné vložit do Investičních fondů. A těch vzniklo opravdu hodně. Ale… Takový investiční fond si nemohl založit každý. Znám lidi, kteří o to usilovali a neměli šanci. To bylo určené jen pro vyvolené. A právě mnozí tehdejší veksláci se této příležitosti chopili. Nikdy jim nešlo o dobro a chod privatizovaných firem. Chtěli toho co nejvíce nakrást. Už tehdy se v českém jazyku začal objevovat termín „tunelování“. Jenže za padoucha byl považován ne ten, kdo tuneloval, ale ten, kdo si dovolil o tunelování mluvit.
Následně děj filmu pokračuje přes celá 90. léta až po první desetiletí nového století. Zde nalezneme celou řadu chyb. Označuji je za chyby, protože se snaží poukázat na některé skutečnosti. V ději vystupuje tzv. premiér. A to už v roce 2001. Postava, kterou premiér představuje visáží i věkem připomíná Stanislava Grosse. Ale… Stanislav Gross byl premiérem necelý rok mezi lety 2004 – 2005.
Fascinuje mne, že se do pozice hrdinů zde pasuje deník MF DNES. On je taky mediální partner tvorby tohoto filmu, tak proč by nemohl být za hrdinu. Ale pokud mne paměť neklame, tak právě deník MF DNES byl oslavovatelem ekonomických procesů na počátku 90. let. Tyto noviny byly propagátorem privatizací a poskytovaly velký prostor různým privatizačním fondům. Probíhala tzv. „Léčba Klausem“. Každý kritik privatizace byl nemilosrdně tímto deníkem označován za někoho, kdo chce „návrat před listopad“. Právě svůj velký podíl na nešvarech té doby mají nekritická média.
Archiv Mrázka, anebo v tomto filmu Vedralův archiv. Ten měl obsahovat různé údaje sesbírané na různé vlivné lidi. Takovouto praxi přeci jenom provozuje každý významný podnikatel. Pozoruhodné bylo to, co nám připravili rekvizitáři. Ty nechci kritizovat. Může za to režisér. Jak ta kamera jede po jednotlivých šanonech a zaznamenává jejich popisky, tak tam nalezneme názvy politických stran – ODS, ČSSD, KSČM. Tak nějak se tvůrci vyhnuli názvům stran, které by se mohli řadit mezi ty pravdoláskařské. Pravděpodobně k nim tvůrci mají kladný vztah a nechtěli by jim ubližovat. Určitě se kompromitující materiály sbíraly i proti politikům, ty ale v těch popiskách chybí.
Film není kriminálka, ani dobrý thriller. Film prezentuje mnoho domněnek a pomluv, podobně jako film Kajínek.
Originální, další název: The Story of a God-Father.
Žánr: Drama, krimi, životopisný.
Film režíroval: Petr Nikolaev.
Ve filmu hrají: Ondřej Vetchý, Lukáš Vaculík, Jan Vondráček, Jiří Dvořák, Vica Kerekes, Pavel Nečas, Kryštof Hádek, Andrej Hryc, Vladimír Brabec, Petr Jeništa, David Ployhar, Zuzana Čapková, Kristýna Frejová, Filip Kaňkovský, Jiří Vymětal,Ivan G’Vera, Jiří Černý, Ladislav Županič, Jiří Ployhar ml., Pavel Gajdoš, Oldřich Vlach, Karel Wiencek, Martin Dusbaba, Ladislav Ondřej, Josef Dorážka, Otmar Brancuzský a další.
